Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekJSME VE FINÁLE, ALE..

 
KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 17.ČERVNA 1983
Vůbec první koncert v Jazz klubu a hned na začátku není s názvem téhle kapely něco v pořádku. Nebo je to naopak v pořádku ? To jsou ty paradoxy. Třeba i v tom, že právě název samotný/Jsme ve finále ale.../zní částečně optimisticky, ale hudba, kterou Chadima předvedl v Mariánském Údolí, byla poněkud zneklidňující, krásně temně a podzemně znějící a suplující tehdejší kulturně politické poměry.. Odehraným koncertem s názvem “Buďte zdrávi daří se nám dobře” s texty básníka Ivana Wernische jsme si nasadili hned v počátku laťku hodně vysoko. Tento koncert byl prvním a zároveň jedním z nejlepších a možná vůbec nejlepším. Ať si vezmeme návštěvnost (500 platících) atmosféru, přátelská setkání a jeden z nejsilnějších momentů našeho snažení, jsou jasným důkazem. Jak bylo již zmíněno, Chadima měnil na každý koncert názvy své kapely a “JSME VE FINÁLE, ALE . . .” byl jedním z nich. K vymýšlení těchto názvů jim pomáhaly titulky z Rudého práva. Jinde vystoupili např . pod názvem “Na pomoc lektorům”, “V dobré partě se nikdo nevymlouvá”, “Už dost”, a tak podobně . V Mariánském Údolí vystoupili v sestavě LUBOŠ FIDLER - basa, VLÁĎA DĚDEK - trombón, PETR KUMANDŽAS - bicí, FRANTA SKÁLA - bicí, perkuse, trumšajt, TOMÁŠ VOLÁK - casio, MIKOLÁŠ CHADIMA - saxofony, kytara, zpěv.
Jsem přesvědčen, že koncert s názvem “Buťte zdrávi daří se nám dobře” a navíc v této sestavě je nejcennějším co Chadima vyprodukoval za celá léta. Sám Chadima tento program pokládá za nejlepší věc, kterou v muzice dokázal udělat, V této sestavě odehráli celkem pět koncertu. Jeden z nich byl právě v Mariánském Údolí, a proto také stavím toto vystoupení na první příčku. Návštěvníci tohoto koncertu se sjeli snad z celé republiky. Vím, že tam byly máničky z Brna, z České Lípy a já nevím odkud ještě . Velké návštěvnosti částečně dopomohlo napsané jméno Chadima,, které jsme umístili na plakát drobným písmem za název “Jsmeve finále,ale. . .”.
Samozoejmě, že to bylo riziko, a mohli jsme kapele možná i uškodit, ale stalo se v dobrém úmyslu. Celá akce proběihla myslím v pořádku až na asi 1,5 hodiny opožděiný začátek koncertu z důvodu technických, které kapela měla. Proto také koncert skončil v jinou dobu než měl. Vlak, kterým měla odcestovat většina návštěvníků koncertu, odjel bez nich.
Nezbývalo než odcestovat dalším vlakem. Na nádraží zastavil jeden vagón pro několik stovek lidí. Nebyl jsem u toho, ale dokáži si to představit. Několik dělníků z místní továrny Morávia, vracející se z odpolední směny se nedostalo domů. A to byl pro nás průšvih. Někdo si samozřejmě postěžoval na patřičných místech a už se to nedalo zastavit. Vlastně hned po prvém koncertu nám zřizovatel znemožnil pokračovat dál. Jednu chvíli jsem si myslel, že je to úplný konec Jazz klubu. Čas rány hojí, a tak za několik měsíců, 12.listopadu 1983, jsme mohli v klubu přivítat další pražské seskupení “DURMAN , POSEJPAL, KODYM”.


DURMAN,POSEJPAL, KODYM 

 

Obrazek

Duo saxofonisty a klarinetisty Jiřího Durmana s basistou Miroslavem Posejpalem patří k nejoriginálnějším souborům české alternativní scény - jejich hudba je těžko zařaditelná, objevují se v ní jazzové vlivy, ohlasy soudobé evropské hudby i etnických kultur , stejně jako meditativní prvky, přičemž řada skladeb vzniká přímo na pódiu.
Spolu hrají už od roku 1972, jako duo programově vystupují od roku 1975, známými se stali díky vystoupení na Pražských jazzových dnech v roce 1977, nechyběli však ani na dalších ročnících PJD, už v následujícím roce hráli na Bratislavských jazzových dnech a v roce 1980 na jazzovém festivalu v Lipsku. Celou dobu se snažili o prosazování vlastní koncepce, jež stojí mimo škatulky: “Snažili jsme se najít cestu pro člověka, který je ze střední Evropy, tedy nehrát čistý jazz nebo další importované styly, protože vznikly v jiném kontextu. Snažili jsme se o syntézu možností, které nabízí dnešní svět, ale stejně důležitá jako asimilace hudebních i mimohudebních vlivů z celého světa, byla i selekce všeho, co jsme necítili jako skutečně podstatné. Vždycky nám šlo o to, aby naše hudba byla co nejprostší, podstatná byla vnítřní opravdovost. A v hledání vlastní cesty nám nakonec pomohlo to, že jsme hráli v tehdy nezvyklé malém obsazení, protože duo, byť se nám v něm zpočátku hrálo těžko, nás v jednoduchosti vedlo a umožňovalo nám lépe jít mimo vyjeté cesty. Celé východisko naší tvorby však není pouze hudební, šlo nám o to najít autentický lidský postoj a přístup k životu”. V letech 1982 a 1983, když už měli zmapované možnosti dua, ve kterém zkoušeli nejrůznější nástrojové kombinace, neboť se vždy snažili obsáhnout více nástrojů a pracovat jako multiinstrumentalisté, vystupovali v rozšířeném obsazení o bubeníka Jana Schneidera, kterého později vystřídal percussionista Miroslav Kodym .

V této sestavě odehráli koncert v Mariánském Údolí 12. listopadu 1983.

Jiří Durman - altsaxofon, barytonsaxofon, klarinet, basklarinet, percussions
Miroslav Posejpal - kontrabas, violonccelo, percussions
Miroslav Kodym - bonga, conga, zvony, gongy, metalofony, vodní bubny


HOSTÉ /Ještě jsme se nedohodli/

Obrazek
JJSN vznikli v roce 1980. Opravdu nepřehlédnutelně a nepřeslechnutelně na sebe upozornili na legendární přehlídce Valná hromada ve dvaaosmdesátém. Nahrávka z této akce se stala jedním ze základních kamenů v "kazetotéce" snad každého ctitele tuzemského nekomerčního, polooficiálního bigbítu (a píseň Koni, pocházející právě odsud, se posléze objevila i na v Itálii vydaném obskurním LP Czech Till Now! You Were Allonea kompilaci českých a moravských novovlnných kapel. KONCERT MAR.ÚDOLÍ 20.ŘÍJEN 1984
V Mariánské Údolí vystoupila skupina pod krycím názvem “Hosté”, který byl samozřejmě uveden i na plakátech. Tehdy přijeli v tomto obsazení : Karel David- basová kytara, texty, doprovodný zpěv/, Stanislav Filip- kytara, prkno, doprovodný zpěv/ Petr Liška- zpěv, texty/ Jiří Macur- kytara, prkno, doprovodný zpěv/ Pavel Fajt- bicí/ Petr Hromádka- bicí, metalofon/.
Musím říci - mám to rád - slyšet - vidět opravdu odvaz a pěkný zážitek.Především na nás zaútočily texty Karla Davida, které mimochodem byly péčí brněnského Artfora vydány někdy v roce 1990 knižně.. Myslím, že jsou to texty, které neztratily aktuálnost dodnes. Jejich drsná poetika s řadou vulgarismů byla neakceptovatelná nejen pro tehdejší soudruhy, ale i pro běžného konzumenta. Ostatně pokud by dnes vystupovali, platilo by to s určitostí i dnes. Tyto texty skvěle umocňoval zpěv Petra Lišky, i když se spíše jednalo o určitou formu odvážné recitace. Je třeba připomenout, že zvuk kapely dotvářelo, tzv. prkno . Nástroj, který vymyslel Stanislav Filip. Šlo vlastně o podobnost bezpražcové kytary - opravdové prkno opatřené mechanikou na natahování strun, kobylkou a snímačem. Mělo to krásně nakřápnutý zvuk, a byl pro tento soubor typický. Tento koncert odehráli společně se skupinou “Pro pocit jistoty”. Dvojkoncert tehdy navštívilo 422 platících diváků. Zachovali se fotografie, diapozitivy a záznam koncertu na slušné úrovni. Některé skladby z tohoto koncertu byly dokonce použity na řadové 2 CD skupiny “Ještě jsme se nedohodli”, které před časem vyšlo a jmenuje se “ ONA NOVÁ DOBA”.


PRO POCIT JISTOTY

Obrazek

MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 20.10.1984

MARTIN DOHNAL - piano,dirigentská gesta
PAVEL BARŠA - kontrabas
IVO HORÁK - el. kytara,zpěv
Kdysi brněnská skupina "Pro pocit jistoty" nepatřila v žádném případě mezi bezzubé zástupce českého alternativního rocku, a byla vlastně pokračováním skupiny "Odvážní bobříci"
Odvážní bobříci byli tehdy velkým zjevením na tehdejší nejen brněnské scéně. Hlavními protagonisty seskupení byli dva spolužáci Ivo Horák a Pavel Barša. Hráli vlastní tvorbu, která byla snad programově primitivní. Jejich krátké skladby nabité doslova energií si získaly okamžitě mladé publikum. Myslím, že šlo v tomto případě především o jejich projev při vystoupení, který nebyl předstíraný. Hlavním nástrojem kapely byl expresivní zpěv Ivo Horáka, který dokresloval improvizací melodický saxofon Julka Vaverky. Posluchač byl mnohdy šokován už samotným námětem písně. Někdy v roce 1983 se torzo "Odvážných bobříků postupně mění v sestavu "PRO POCIT JISTOTY" a to po příchodu vůdčí osobnosti excentrika Martina Dohnala. Jako jediný z nich měl klasické hudební vzdělání. Na klavír hrál od šesti let a již v útlém věku samostatně komponoval. Dohnalovy hudební kompozice jsou energickou bombou na základě výrazné ostré rytmiky spřádající složité pletivo instrumentálních a expresivních hlasových partů Ivo Horáka "kouskovaných" v rámci jedné skladby. Během hraní dochází k nečekaným zvratům v takové frekvenci, která zdatného posluchače posunuje někam do spodních proudů. Pro pocit jistoty údajně odehráli jen kolem patnácti vystoupení, ale přesto tehdy patřili mezi to nejzajímavější na české hudební scéně osmdesátých let.
Koncert odehráli společně s Ještě jsme se nedohodli za účasti 422 platících návštěvníků této produkce.Zachovaly se fotografie, diapozitivy a celkem slušná nahrávka koncertu.Martin Dohnal opravdu působil démonickým dojmem a zřetelnou klasickou průpravou.Pavel Barša ovládal svůj kontrabas smyčcem, což jen doplňovalo Dohnalovy kompozice plné vnitřního neklidu.Ivo Horák vykřičel texty na první poslech těžko hmatatelné, ale s takovou gradací s jakou jsem se do dnešní doby nesetkal.



BLUESBERRY

Obrazek
 
MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 30.LISTOPAD 1984
PÍSNĚ ČESKÉHO LIDU ?
Bluesberry mají dnes za sebou více jak 30.let života. Vždy se odlišovaly nejen od ostatních podobně zaměřených českých skupin, ale zároveň od převládajících představ o tom, že blues je něco strašně smutného. Postupem času se kapela přetavila do české podoby, a to nejen textem. Hlavní leader Bluesberry, harmonikář, slidekytarista, a zpěvák Petar Introvič začal někdy v šedesátých letech s Ivanem Hlasem brnkat na kytaru "Bednu od whisky" a podobné písničky. Tenkrát měl Ivan Hlas s Ondrou Hejmou kapelu ŽÍZEŇ a Ondra už tenkrát hrál na foukací harmoniku. Introvičovi se to zalíbilo, ačkoli chodil osm let na LŠU (piáno), ta harmonika byla jednodušší a dala se nosit v kapse. Tehdy měl rád Sonny Terryho a Brownieho McGee, tam ta harmonika tak krásně plakala - jako jeho duše. Tehdy byl velký problém harmoniky shánět. Každá, kterou sehnal, byla pro něho obrovský poklad. Sestava Bluesberry z Hauspalky se stále měnila a stále se mění do dnešní doby. Ovšem hlavní éra téhle kapely je asi tak od roku 1975 (kdy Introvič potkal Mária Císaře a Jirku Kredbu) do roku 1985, Tehdy tohle jádro fungovalo a byl tam opravdový zápal.Po odchodu těchto dvou muzikantů se to začalo různě míchat,a to zapříčinilo, že se kapela trochu posunula i stylově a měla i svá špatná období. Bluesberry byla vždy naprosto apolitická kapela za jakéhokoliv režimu. Vždyť texty byly o pivu a o ženských. Ale na hranici to občas balancovalo, a to kvůli Introvičovi v souvislosti s jeho pokusem o emigraci. Měl také plné zuby těch různých tlaků typu: název Bluesberry je nevhodný pojmenujte se třeba Borůvky. Z nenávisti k režimu se rozhodl, že se na to vykašle a se všemi se rozloučil, podělil kamarády harmonikami -- a v Maďarsku ho chytli. Seděl sice " pouhopouhých" sedm měsíců, protože soudkyně byla kamarádka jeho advokáta, ale sebralo ho to dost. . Introvič zpívá v jedné písni -- "Blues je cesta starým vlakem opuštěnou krajinou, blues je spaní pod širákem s myšlenkama na jinou, blues je pohled z okna basy na slunce, co zapadá".Když jsme připravovali koncert této kapely, řekl jsem si: " konečně půjde o hladký průběh, a s povolením nebude problém". Opak byl pravdou. Měl jsem všechny potřebné papíry - potvrzení zřizovatele Bluesberry a dokonce s uvedením , že kapela má kvalifikační přehrávky, což u většiny ostatních nebylo zvykem. Měl jsem k dispozici i potvrzený tzv. repertoárový list.. Navštívil jsem jako vždy okresního inspektora kultury s. Tylšara. Řekl mi, že na koncert Bluesberry nemůže dát souhlas, že prý povoluje hudební skupiny s vyšším kvalifikačním stupněm. Nevěděl jsem, co mu na to mám říci, když asi před měsícem nám povolil kapely "Pro pocit jistoty" a "Ještě jsme se nedohodli". Tyto kapely neměly žádné přehrávky a v tu dobu byly trnem v oku pro takové inspektory kultury. Odcházel jsem mlčky s tím, že koncert nebude. Vše bylo předem domluveno, a jak vidíte, jeden dohlížitel kultury dokázal zničit naše snažení během minuty. Asi po týdnu se ocitám znovu na "Okresním národním výboru". Měl jsem v hlavě, co asi řeknu. Za pokus to stálo. V nejhorším případě mě vyhodí, ale to by se snad nemohlo stát, protože soudruh Tylšar vypadal navenek velice seriózně ?! Když jsem přicházel ke dveřím jeho kanceláře, přestože byl listopad, zpotil jsem se jako v červenci. Na dveřich visela cedulka s nápisem DOVOLENÁ a přesměrovávala klienty do vedlejší kanceláře. Pro změnu do kanceláře inspektora pro církevní záležitosti a ten ho zastupoval. Netrvalo snad ani minutu a měl jsem potřebné razítko, které zaručovalo, že v Mariánském Údolí můžou vystoupit Bluesberry a zaspívat např. píseň "Vepřovej ovar". 30.listopadu do Mariánského Údolí přijela kapela v této sestavě: Petar Introvič - kytary, harmonika, zpěv / Jří Kredba - basa / Zdeněk Šolc - bicí / Ríša Dvořák - piano /. Zachovaly se fotografie, diapozitivy a nahrávka koncertu, který navštívilo tehdy 237 platících fanoušků . Přivezli si i svého zvukaře, nějakého Slámu, který sál nazvučil velice dobře. Je to poznat i na zachovalé nahrávce. Asi se koncert většině líbil, ale já osobně dávám přednost něčemu jinému, i když blues mám rád. Vadí mi tam zpěv Introviče.On totiž není zpěvák technik a všechno to ze sebe strašně tlačí. Hudba na blues se mi zdá příliž pouťová.
ALE PŘESTO ZAPLAŤ PÁNBŮ ZA TO !!!!



KAREL ŠTĚTKA JUNIOR


K O N C E R T MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 16. BŘEZNA 1985

Tentokrát přijel Chadima do Mariánského Údolí pod krycím názvem "KAREL ŠTĚTKA JUNIOR" v úplně novém složení (MCH, Jindřich Biskup, Vlastimil Marek, Pavel Turnovský)
Tentokrát byl koncert postaven , tak Obrazekjak jsem se již zmiňoval, na předem připravené zvukové smyčky produkované ze dvou kazetových magnetofonů, Tyto přednatočené, agresivní, ponuré a depresivní plochy se staly základem celého koncertu a byly doplňovány improvizacemi všech přítomných hudebníků . . Slyšeli jsme kytaru , saxofony, bicí nástroje, nebo také maličký dětský synthezátor tehdy dovážený z Maďarska. a občasný polodeklamovaný Chadimův zpěv. Dobře víme , že Chadimovy koncerty nebyly nikdy procházkou růžovým sadem, ale to, co předvedl v Mariánském Údolí, bylo opravdu silné kafe i pro dlouholeté Chadimovi obdivovatele.. Asi zkoušel, kolik toho vydrží.. A světe div se, těch tenkrát 400 platících návštěvníků koncertu to vydrželo, a asi s takovým hudebním dobrodružstvím se ještě nesetkali . Ostinátní rytmika, doplňována častými duo free sóly saxofonů, či kytary, stejně prozrazovala, že jde opět o Chadimovy známé inspirační zdroje,
Temné a zároveň surreálně “hravé” a mnohdy bezútěšné a silně oslovující.. Chadima nabízel svůj vlastní originální náhled na svět a lidskou existenci v něm.



FREE JAZZ TRIO

Obrazek
 
KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 18.KVĚTNA 1985 a 19. DUBNA 1986
 
ZROZENI NĚKDY V ROCE 1971 L.P., ŽIJÍCÍ DOSUD,.MILUJÍCÍ SVOBODNÉ HUDEBNÍ TVARY A ZVUKOMALBY. - Pokud se ocitneme v tomto prostoru a dokážeme vnímat vším, co máme dostáváme se do světa freejazzu, který dokáže podráždit mnohým shnilé nervové centrum. Saxofonové hrnutí, houslové exhibice, energické bicí měnící se ve zvonkohru a měkká zvířátka s volnou jízdou tetrachordu jsou důkazem alternativního jazzového proudu.FREE JAZZ TRIO se staví proti pseudohodnotám uhlazených forem již tři desetileté dekády a je v tomto směru v českých zemích dnes legendou. Z mého pohledu nedoceněnou a vzbuzující konstantní a nevysvětlitelnou nelibost dramaturgů jazzových festivalů, odmítajících právě toto ojedinělé seskupení, které má punc evropské kvality . Olomouc by se měla pyšnit touto kulturní pozoruhodností a dát to patřičným způsobem najevo. Přál bych jim to.

MILAN OPRAVIL
altsaxofon, barytonsaxofon
JOSEF BLÁHA
sopránsaxofon, tenorsaxofon
el. housle
PETR VEČEŘA
bicí nástroje
JOSEF MAHDAL
tetrachord chassi /kontrabas/

 
  

 



VÁCLAV KOUBEK


Obrazek

KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 18.KVĚTNA 1985

 

Nejprve jsem slyšel o něm jen vyprávět, později jsem získal magnetofonovou kazetu od brněnského zvukaře Ing. Petra Wernera, který většinu akcí v M.Ú. zvučil. Hned po prvním poslechu mě natolik zaujal, že jsem okamžitě uvažoval o jeho koncertu v našem klubu. Koncert se po delším čase opravdu uskutečnil. Bylo to 18.května 1985, kdy jsme koncert po delším rozvažování spojili z olomouckým FREE JAZZ TRIEM, které vystoupilo jako první a Koubek, který měl zakončit tento večer, se stále neobjevoval. Měl totiž dorazit vlakem z Prahy, který jak už to bývá měl zpožděiní a přestup v Olomouci směr Mar.Údolí již nebylo možné stihnout. Koubek, znám také jako výborný cestovatel, se okamžitě zorientoval a nastoupil do městského autobusu č.11 směr Lošov. Následoval běh lošovským lesem s harmonikou na zádech. Nakonec se objevil včas zpocený kluk v odřených gatích s neméně odřenou harmonikou. Zcela samozřejmě klekl na pódium, na kolena si položil harmoniku a spustil - ..."Slunce zpívá a hlas se opírá o nový den".... Celý koncert odzpíval s otevřeným srdcem a klukovskou upřímností, která naznačovala , že se dokáže rozdat třeba i pro jednoho diváka.


MOPED
Obrazek

KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 15.ČERVEN 1985

JDE O SESTAVU, KTEROU NASTARTOVAL ZPĚVÁK A KYTARISTA VOJTA HUBINGER NA ZAČÁTKU ROKU 1983. KAPELA SE VŽDY UBÍRALA CESTOU VLASTNÍ TVORBY. JEJICH HUDBA MÁ SICE PROFESIONÁLNÍ ROCKOVÝ ZVUK S VELKOU ÚDERNOSTÍ, ALE ZVUKEM V JEDNÉ BARVĚ A STEJNÉ DYNAMICKÉ ROVINĚ, COŽ PŘIPOMÍNÁ HUDBU PŘI NEJLEPŠÍM K TANCOVAČKÁM.

VOJTĚCH HUBINGER
zpěv, kytara
STANISLAV ŠMERAL
bicí

VILÉM ČOK
baskytara





OMNIBUS

Obrazek

KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 15.ČERVEN 1985

 

OMNIBUS - pražský soubor, který vznikl nikdy v roce 1979, byl tehdy pro mne a myslím i pro ostatní v klubu velkou neznámou. Šéfem kapely je od počátku Jaroslav Zajpt. Jak jsem později zjistil, Omnibus byl vlastně jednou z prvních kapel u nás používající přednatočené pásky a smyčky. Kapela se vždy snažila o nějaký nový zvuk, který by ji jasně odlišoval od ostatních. Zajpt po krátkém čase zjistil, že cesta kterou se ubírá, není ta správná, a tak počátkem roku 1980 Omnibus končí. Asi na rok se Zajpt zapojil do hraní v kapele ECHO, která doprovázela Evu Olmerovou. Ale krátce potom zjistil, že ani toto není ta správná orientace, která se potom měnila a stále mění do dnešní doby. Připadá mi, že Jaroslav Zajpt je hudebníkem, který vlastně neví, co chce. To dokazuje také to, že se v Omnibusu za ta léta vystřídal nespočet hudebníků, a žádné obsazení nevydrželo víc než tři nebo čtyři měsíce a přitom se měnila stále také hudební orientace. Po koncertě v M.Ú. jsem si přisedl do jejich auta a ukazoval cestu do Hluboček, kde měli zajištěn nocleh. Při jízdě měli puštěn hlasitý magnetofon, z kterého doslova řvali Talking Heads. Zajpt mi cestou vyprávěl, že před týdnem koupil od Žbirky automatického bubeníka za dvacet tisíc, a že měli akorát týden na to, aby ho naprogramovali a mohli odehrát koncert, který před asi půl hodinou skončil. Za nějaký čas jsem se dověděl, že ani u této nové hodně computerové tvorby dlouho nezůstali. Čím vším ještě musí tento hudebník projít, aby byl spokojen. Dokonce bylo možné ho zahlédnout nějakou chvíli ve skupině ZIKKURAT nebo hrál hudbu ovlivněnou TALKING HEADS (proto je asi poslouchal v tom autě). Nebo se objevovali vlivy starých KING CRIMSON. Jednou do kapely přišli Ivan Pavlů a Aleš Drvota, kteří pro změnu přinesli reggae. Dokonce jednu chvíli se Omnibus vrhl na industriál a sám Zajpt tvrdí, že to byl nejlepší moment v historii kapely. Ale, jak je u něho zvykem, nezůstal u toho a do kapely přichází zpěvačka Jwan Kotalíková, která dosáhla zjemnění projevu. Ovšem po dvou koncertech odchází. Zajptovi neustálé pokusy dělat to jinak a nově se asi nezmění a bude v tom stále pokračovat. Je to opavdu zvláštní druh seberealizace, která ho asi uspokojuje, ale mě osobně dráždí a znepokojuje.


V NOCI

Obrazek

KONCERT 21.ZÁŘÍ 1985

KONCERT MARIÁNSKÉ Petr Zelenka se narodil 21.8.1967 v Praze. Syn scénáristu Otto a Bohumily Zelenkových v letech 1984 - 87 zpíval a hrál na kytaru (spoleeni s Pavlem Nedomou z Precedensu) v rockové skupini "V noci". Tato skupina vystoupila v Mar. Údolí jako poedkapela skupiny "Garáž". Odehráli nikolik vlastních skladeb a dvi od "VISACÍHO ZÁMKU", kterého byl Zelenka velkým fandou a byl pro niho velkou inspirací. Jejich v té dobi ješti technicky nepoíliš zvládnutá hudba ovlivniná poedevším punkem , novou vlnou a reggae s texty, které poipomínaly ditské básnieky. Jako napo. skladby "Krteeek", "Hroch", atd.
V roce 1991 Zelenka úspišni zakoneil studium na katedoe dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Od poeátku devadesátých let pracoval na scénáoích pro televizní inscenace. V roce 1993 na sebe výrazniji upozornil pseudodokumentem o proslulé punkové kapele "Visací zámek 1982-2007", který i sám režíroval. Na tuto práci navázal a rozvedl ji v hodinovém, na pusobivé fikci založeném, poíbihu o vzestupu a pádu rockové skupiny "Moága - Happy End" (1996).V roce 1997natoeil podle vlastního scénáoe celoveeerní povídkový film "KNOFLÍKÁOI", který se setkal s mimooádni poíznivým poijetím u kritiky i u diváku a získal oadu oceniní. V letošním roce(2002) se objevil nový Zelenkuv film "ROK IÁBLA", který v návštivnosti opit lámal rekordy. Jak vidíte z bezvýznamného rockera se stal významný režisér.


GARÁŽ

ObrazekVÝBORNÝ K O N C E R T
MAR. ÚDOLÍ 21.ZÁŘÍ 1985

Za to, že vystoupili v Mariánském Údolí 21.září 1985, můžeme poděkovat bývalé Jazzové sekci, která nám pomáhala při tehdejším organizování většiny koncertů.Tento koncert patřil mezi ty nejlepší, které se v klubu konaly.Dochovaly se fotografie, diapozitivy a také zvuková nahrávka koncertu, která i dnes po letech znovu potvrzuje, že se Garáž stala jednou z nejoriginálnějších kapel na české amatérské scéně poloviny 80. let.

POČET PRODANÝCH VSTUPENEK 254



FOLK V ÚDOLÍ - 26.ŘÍJEN 1985
Obrazek

Tato hudební přehlídka vznikla, ani nevím proč. Šlo nám především o velkou pestrost akcí. Vůbec nešlo o to, aby tato přehlídka vyzrála v nějaký ojedinělý festival komplexního typu, jímž bychom se mohli pyšnit. Neříkám, že nemám z této oblasti některé věci rád, ale příliš jsem se nikdy na tento druh nějak zvlášť nezaměřoval. I při zajišťování této akce neubylo nepříjemností s institucemi a pamatuji se, že naopak starostí přibylo a energie jsem tehdy vydal hodně. Mylně jsem se domníval, že s folkaři a ostatními příbuznými nebudou starosti.
Nakonec jsem byl ale překvapen návštěvností této akce, která dokonce dosáhla rekordu. Odhadem asi 700 návštěvníků a z toho platících 585. Tehdy náš zřizovatel povolil otevřít spojovací dveře mezi sálem a závodní jídelnou. Lidmi se to jen hemžilo. Bylo vidět spousty známých, až se pletli všichni dohromady. Když jsem se rozhlížel kolem sebe, všichni tehdy vypadali spokojeně.
  Na pódiu se střídali tu jeden, tu dva i víc. Pak se blížil večer a já litoval, že nepřijela Dáša Voňková, ale bylo dost jiných dobrých a zajímavých. Bylo cítit jak nálada graduje a to díky náhodně zvolené dramaturgii. Kolem půl deváté večer hrála poslední kapela "TŘI" za trapné přítomnosti pánů z  Stb.
I přes to pěkný závěr Pepy Nose o tom, že země je kulatá. Nakonec jsem měl dobrou náladu, která ještě potom pokračovala za přítomnosti několika přátel ve tři hodiny ráno v jednom panelovém bytě v Hlubočkách. Pepa Nos zahrál společně s houslistou Slávou Formanem "PÍSEŇ MARIÁNSKÉHO ÚDOLÍ" , která vznikla na této půdě a i dnes málokdo ví, že tato píseň opravdu existuje.
 


 
DIVADLObrazekO A HUDBA V KLUBU

OJEDINĚLÁ AKCE JAZZKLUBU, KTERÁ BYLA ODLIŠNÁ OD OSTATNÍCH HLAVNĚ NÁPLNÍ VEČERA. JEDNALO SE O POKUS ZAŘADIT KROMĚ HUDBY TAKÉ DIVADLO. TEHDY MNOZÍ Z NÁS NAVŠTĚVOVALI V OLOMOUCI PRAVIDELNĚ "HA DIVADLO".A ZHLÉDLI SPOUSTY ZAJÍMAVÝCH PŘEDSTAVENÍ. JEDEN Z HLAVNÍCH PROTAGONISTŮ "HA DIVADLA" BŘETISLAV RYCHLÍK NAVŠTÍVIL NÁŠ KLUB S PŘEDSTAVENÍM "DNES NAPOSLED". O TÉTO DIVADELNÍ HŘE LZE ŘÍCI, ŽE JE TO KOMEDIE O OSAMĚLÉM NOČNÍM HLÍDAČI, KTERÝ, KOMUNIKUJE S OKOLÍM POUZE PROSTŘEDNICTVÍM DENNÍHO TISKU. ŽE JSME SE BĚHEM TĚCH ZHRUBA OSMDESÁTI MINUT NEMÁLO ZASMÁLI, JE SICE PRAVDA, ALE JE TO CHARAKTERISTIKA ZNAČNĚ ZJEDNODUŠUJÍCÍ. BYLI JSME SVĚDKY TRPKÉ VÝPOVĚDI ŽIVOTNÍHO ZTROSKOTANCE,
KDY ÚSMĚV LECKDY MRZNUL NA RTECH. DÁ SE ŘÍCI , ŽE ŠLO O ZEVŠEOBECŇUJÍCÍ ZAMYŠLENÍ NAD TEHDEJŠÍMI MECHANIZMY KAŽDODENNÍHO VŠEDNÍHO ŽIVOTA, KTERÉ SI BĚŽNĚ NĚKDO SOTVA UVĚDOMOVAL, A KTERÉ NÁS PROTO V TOMTO DIVADELNÍM TVARU NĚKDY DOSLOVA ŠOKOVALI...................................................

HUDEBNÍ ČÁST VEČERA OBSTARALI
 

FREE JAZZ TRIO - freejazzový nářez z Olomouce
THZ TRIO - kytarové trio z Olomouce ovlivněné především španělským folklórem
  


 
 
 
 
 
 
Éčko v Mariánském Údolí 
 
 
 
 
 
Obrazek
Éčko se na koncertě v Mariánském Údolí představilo 14.června 1986 . Abych řekl pravdu, zažil jsem je později na jiných koncertech v daleko lepší a vyhrátější formě . Na tomto koncertě bylo poznat, že nehrají spolu dlouho. Ale bylo to určité, řekl bych, zpestření v dramaturgii našich koncertů. Z tohoto vystoupení se zachovaly diapozitivy a zvukový záznam. Pokud si tento záznam poslechneme, zjistíme, že Éčko je kapelou, kterou nestačí jen slyšet, ale je důležité ji také vidět. Postrádáme při poslechu přesvědčivost a nejsme natolik vtaženi do živého dramaticky vypjatého vlnobití minimalisticky kratičkých kytarových riffů a po několika skladbách ze záznamu můžeme pociťovat jistou monotónnost. I přes tuto výhradu bylo Éčko však skupinou, jejíž pohled pronikl až někam dál za dosud obecně poznané horizonty a je výhradně pro posluchače, kteří jsou ochotni a schopni naslouchat a zároveň vstupovat do zatím neznámých světů . Zejména skladby Jen vyvlékám hlavu z kruhu,/ Ať jsi nebo nejsi, mluvím s tebou,/ Uvnitř žárovky/ či U váhy jsou toho více než pádným důkazem. V Mariánském Údolí tehdy vystoupilo Éčko společně s pražským seskupením Veselí Filištínové a tento dvojkoncert navštívilo 168 platících diváků.
 

VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ

ZVUKOVÁ VLNA ZE TMY

KONCERT MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ 14.ČERVEN 1986
Náhodný návštěvník byl by parně zemřel, uvědomělý padl tváří od epicentra výbuchu.

Obrazek

 
Na pódiu tehdejšího sálu ROH pár postav ve tmě těžko viditelných tlouklo, mlátilo, řezalo, bušilo do kolejnic, lešenářských trubek, kovových pružin, plechových desek, různých svařenců, kvílelo na saxofony; občas někdo z nich přistoupil k mikrofonu a drsně ječící cosi deklamoval do hypnoticky neměnného tempa. Jen statečné uši snažily se zaposlouchat do vystoupení jedné z prvních industriálních kapel v tehdejším Československu. Veselí Filištínové začali údajně používat "kovy" jako parodii na heavy metal a poprvé vystoupili v září 1985. Odehraných koncertů nebylo mnoho, a proto vystoupení v Mariánském Údolí bylo kuriozitou. Pro všechny pak patrně první setkání s tuzemským industriálem(pokud v téže době neslyšeli "Paprsky ing. Garina" nebo "Střední Evropu"). Český industriál byl vždycky trochu silné kafe i pro ty, kteří si občas vychutnávali "Cabaret Voltair" nebo "Einsturzende Neubauten". Celá atmosféra koncertu Filištínů je dílem atmosféry a pocitu.Používali zakladní rytmický motiv, náladu a skladbu gradovali na pokyny.Používají všelijaké železné haraburdí. Pokud se někde objevil tradiční nástroj - kytara, basová kytara, saxofony, perkuse nebo přednatočené pásky, tak jenom jako další zvuk zapředený do nálady skladby. Energie u Filištínů je tím nejdůležitějším neboť v pramenech a přenosech energií by měl alternativní posluchač hledat a najít podstatu světa.

VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ
sestava, která odehrála koncert v Mar.Údolí

Andrej Emiljevič Pastorek - vedoucí skupiny, kytara, zpěv
Antonín Hlávka - percussions
Zbyněk Heřmánek - basová kytara
Irena Kraftová - percussions, saxofon, zpěv
Kateřina Sidonová - saxofon, zpěv

ODEHRANÉ SKLADBY